Vysílačka umožňuje rychle a přesně předávat strategické informace na relativně dlouhou vzdálenost v reálném čase (ihned). Proto je v moderním boji a hlavně v průzkumu její činnost nezastupitelná. Ovšem jako veškeré technické vymoženosti jsou i zde možná nebezpečí. Především je to možnost nepřátelského odposlechu, který může zvrátit výsledek nejednoho bojového úkolu. Proto je důležité mít na paměti základní pravidlo: „Nepřítel naslouchá!“ Dalším úskalím je nutnost dobrého výcviku obsluhy. Protože jen pak, mohou být informace poskytovány, jasně a stručně. To znamená bez zbytečného povídání, které by mohlo rušit ostatní rádiový provoz. Nesmíme totiž zapomínat, že nejsme jediní, kdo vysílá.

Platí zde tři pravidla:
1. Nepřítel naslouchá
2. Rádiová komunikace má být jasná a stručná.
3. Dodržuj se rádiový klid
Používají se povinně kódová slova jako ochrana před nepřátelským odposlechem. Kódová slova jsou vybrána s mezinárodní hláskovací tabulky písmen. To umožňuje lepší slyšitelnost i při rušení rádiového spojení.






Dodatek:
V civilním sektoru jsou nejrozšířenější jen dvě varianty vysílaček. (Vyřazené vojenské vysílačky zde nebudou uvedeny, neboť jen málokdo je umí skutečně využít jejich potenciálu pro rádiový provoz.) První variantou jsou PMR, Personal mobile radio – osobní mobilní vysílačka. Tato zařízení pracují na frekvenci kolem 446 MHz, jde tedy o poměrně vysokou frekvenci. Proto lze spojení uskutečnit jen prostorovou vlnou. Tento signál se nemůže ohýbat a ni odrážet od překážek, protože jakákoliv jej silně pohlcuje. Bezchybné spojení tak lze uskutečnit jen na přímou viditelnost. Výrobce sice udává u těchto typů vysílaček dosah kolem 3 km, ale ve skutečnosti tomu tak není. V lese bude dost zřetelný šum již po několika stech metrech a pokud bude druhá osoba na odvrácené straně kopce, nebo v zákrytu budovy nemusíte se slyšet vůbec. Na druhou stranu se s ní volným terénem klidně dovoláte až na 30 km. Takže pozor na to.
Další velmi rozšířenou rádiovou stanicí je CB („SíBíčko). Její pracovní frekvence je kolem 27 MHz, i to je poměrně hodně, a tak lze spojení opět uskutečnit jen prostorovou vlnou. Na rozdíl od předchozí stanice není tento signál tak pohlcován překážkami. Spojení je proto čistší i na delší vzdálenosti. Další rozdíl je v provedení této stanice. Může být od „ručky“ (mobilní vysílačka) přes nejrozšířenější „stabilku“ (vysílačka stejná jako v kamionech) až po velké stanice. V terénu se lze setkat jen s prvními dvěma variantami. Tyto stanice jsou samozřejmě větší ale poskytují samozřejmě také větší výkon. Pokud o výkonu PMR stanice se mluvilo o desítkách kilometrů, pak u CB stanic je možné spojení na stovkách kilometrů. To jsou samozřejmě ideální čísla, prakticky technické vybavení stanic stačí jen na o řád nižší výkon. I to ovšem stačí na umožnění kvalitního spojení na požadovanou vzdálenost.
Zbývá tedy závěrečné srovnání: PMR stanice jsou především levné, ale i tak většinou poskytují dostatečný výkon a množství užitečných funkcí. A samozřejmě jim stačí malý napájecí zdroj. CB stanice jsou především výkonné a drahé, ale mají možnost velkých variací. O všem potřebují kvalitnější napájecí zdroj. Zbývá si tedy vybrat co je vlastně potřeba a co se více využije.