Zdravím, napadlo mě založit zde něco ve stylu vašich nejlepších a nejhorších vzpomínek na airsoftové bitvy.
Teda, jedná se o přidávání vašich nejlepších airsoftových her, co jste kdy zažili, které se vám fakt hodně moc líbily, nebo naopak, na které by jste raději zapoměli.

Něco na ukázku:
Nejlepší hra byla pro mě ve Slunečném údolí. (Hornatá oblast). Hrálo se na scénář přeprava VIP na určené místo, jako VIP jsem dostal vysílačku a obránce. Celkem byli 3 VIP. A měli za úkol dostat nás na smluvené místo, asi 100 m za nepřátelské linie. U této hry jsem zažil fakt asi největší adrenalin a prožíval jsem to jako ve filmu, zvlášť ta epická bitva na konci, kde jsme leželi 2 VIP vedle sebe na cestě, asi 20 metrů od cíle, já se L96 a druhý s AK. Pamatuju, co jeho dostali, a on mi to svoje AK poslal po zemi, jako v CoD MW. S ním jsem střelil ještě další dva nepřátele, a pak jsem byl zrušen i já. Fakt hodně luxusní hra.

A co se týče nejhorší ? Jedna z Rutovií ve FM. Nejenže doprava tam bylo hotové utrpení, po asi hodině hraní se zbraň rozhodla pokazit se. Hra byla plna napříznavačů, nadávačů, a ke všemu jsem tam byl vlastně jen s jením kámošem. Cesta z5 byla hrůza, divím se, že jsme vůbec dojeli ten den domů.

A co vy ? Pochlubte se

Tak asi ako najlepšiu skúsenosť by som označil 24h akciu ktorá bola štilizovaná na Milsim. Niekoľko km štvorcových les + riadne zarastené lúky, dve 5 členné týmy ktoré si mali navzájom nájsť tábory a medzitým plniť rôzne úlohy. Bol som tam v úlohe Medica a kedže som bol ozbrojený iba Plynovou pištoľou aby som mohol "upratať" ( odtiahnuť ) zranených a prípadne ich aj niesť.

Najviac sa mi ale páčilo niekoľko hodinové zakrádanie sa nocou za splnu (Tam som si povedal že kúpiť MK23 socom z tlmičom a taktickým svetlom bol kua dobrý nápad ) , nočná oprava "vysielačky" pre vyzdvihnutie nášho teamu a následne postup na bod vyzdvihnutia. + po ceste sledovanie táborníkou ktorý to v noci prehnali z chlastom a pár foto
Za celu akciu padlo iba pár výstrelou a teamy mali kadejako poskladanú výstroj tak aby im vyhovovala , Ale myslím že zatiaľ to bola fakt najlepšia akcia kde som bol.

Medzi najhoršie by som zaradil zrejme jednu sobotňajšiu akciu v bývalom závode , kde bolo vyše 100 ľudí , ale ľudia nepriznávali , kempili , inak porušovali pravidlá a boli inak otrávení pretože pršalo ... (hold každý je zvyknutí na niečo iné) .

Tento rok sa ale chystám na pár odlišných scenárových akcií ktoré robí asi najlepší organizátor čo viem v okolí . Tak možno sa podarí zažiť peknú akciu kde budu fajn ľudia a skvelé zážitky.

takovýhle téma mam rád horší to bude s historkou,mam jich v hlavě tolik že nevim který je ta nej asi když sme šly na pozice,a cestu sme si zkrátily přes lesní školku..stromky max metr a půl.přišel sem k jednomu ze stromečků vykonat neodkladnou záležitost,a tak jednou rukou na prsou obejmu svojí MP5ku,a druhou se snažim rozepnout si kalhoty ( DPM kalhoty,velký knoflíky,dost nepříjemný ) no a najednou něco zachrastilo s tim stromkem a vlítlo do mě...já zavřel oči a kvér hodil za sebe otevřu oči a v náručí bažant...no co vám budu povídat,dostal sem křídlama přes hubu až sem si sednul na zadek a bažant vesele letěl pryč...akce musela bejt odložena asi o hodinu,protože kluci semnou v týmu se nemohly přestat smát

no a nejhorší ? asi klasika,to co musel zažít každej ...nepřiznávači,nadávači,vysávači,pokrevači,a bůh ví kdejaká další "svoloč"

obě z VVP Oldřichov u Písku,ta veselá z menší akcičky tak 10 na 10,max 15,druhá mnou spolupořádaná Operation Green Swamp 4,cca 200 lidí +/-

Nejlepší pro mě byla kupodivu asi milovická Čečna 2010, kde jsme byli s klukama za Čečence. To jsme si fakt užili...stylový prostředí Milovic, parádní parta, pohoda a spousta rusáků na odstřel Zakončeno tím, že jsme zajali ruskej transportér, nacpali ho hromadou bojovníků za svobodu, vjeli doprostřed ruský základny a Rusy, stojící kolem a jásající, že se konečně svezou, epicky rozstříleli.

Oproti tomu největší pozen mojí kariéry byl sokolovskej Afghán v roce 2011. Přijeli jsme v pátek večer, do sobotního rána se vůbec nic nedělo, pak bylo vybráno vstupný (snad čtyři kila nebo tak nějak, prostě žádnejch pár drobnejch), že by fungovalo nějaký velení nebo cokoliv podobnýho jsem si nevšimnul, prostě se tak nějak tichou poštou mezi lidma rozšířilo, že pojedem do vesnice hadžíků a to bylo celý. Vyjeli jsme s konvojem, nejmenovaný tým nás nastřelil a naházel na nás hromadu pyra v místě, kde se vůbec bojovat nemělo, načež z toho vzniknul průser a akce byla po pár hodinách postávání na základně a jednej přestřelce ve stylu napoleonskejch válek ukončena. Sečteno a podtrženo, za tři lidi jsme dali cca 2000 (vstupný, benzín atd.) a za to jsme přespali ve stanu na letišti, svezli se na náklaďáku, vystříleli pár set kulí do nepřiznávajících lidí nabíhajících na ruskej útok, pokecali s pár lidma a za míň jak 24 hodin byli doma.

Pro mě zatím byly všechny ty střílečky nejhezčí. Před čtyřmi lety jsem s klukama jednu sobotu ráno vyrazil do Brd na akci - boj o vrcholek nejmenované hory. Bylo nás asi dvacet, auta zůstala dole u cesty vedle nějaké hájovny a pak "hezky" pěší přesun na ten zatracenej kopec. První jsme šli my klaďasové, a teroristi měli vyrazit asi půl hoďky po nás. Pořád nahoru a nebralo to konce, konec března a všude plno sněhu. Ono, když vám je přes padesát, tak toho máte brzy "plný kecky", ale šlapal jsem jak robot, i když furt jako "zadní střelec" a za žádnou cenu nemohl a nemohl dohonit předposledního v řadě. A přitom byl mladší jen o dvacet let... Když jsme se vydrápali pod vršek na takové odpočívadlo, byl jsem na infarkt. Naše četa hned zaujala obrannou linii, konečně jsem sebou mohl hodit do sněhu za poražený strom a nadávat si, že na takové akce jsem už fakt starej. Teroristi vyfuněli deset minut po nás a hned jsme je začali kostit. Jo, a to jsem si já vůl vzal jako zbraň M5P PDW, namísto Kalacha. On sice střílel dost dobře a celkem daleko, ale pořád méně než ákáčka zlosynů. Po dvacetiminutové akční přestřelce jsem kupodivu zůstal z naší skupiny ještě se dvěma spolubojovníkama naživu, a proti nám poslední bandita. Schovával se za stromem a i když dostával čoud, nechtěl se přiznat. Nakonec vzdal, protože mu zhasla baterie. Pak jsme seděli na namrzlých lavicích toho odpočívadla, kecali o bitce, kluci kouřili a někteří konstatovali, že jim také odešli baterie...Další boj se měl odehrát přímo na vršku hory, kde jsou zbytky hradiště, zdůrazňuji volně přístupného! Takže teď šli napřed teroristi, a my hodní až po nich. Kluci, kteří tu znali dobře terén, rozhodli, že se rozdělíme. Já a ještě jeden "chlapec" kolem 40 cítky, čili dva dědkové, jsme se měli "plížit" po takové klikaté turistické stezce a zbytek voje - ten podstatně mladší - měl hradiště obejít a vyšplhat po skalách. No, s kolegou jsme si v pohodě vyšlápli asi dvěstě metrů a hradiště před námi. A už kolem nás začal lítat plast. Lotři byli schováni za stromy za takovým obřím hradním příkopem. Tak jsme též rychle zapluli za obrovská dubiska a pálili na nepřítele. Najednou to přestalo, a za moment ohromná palba na druhé straně hradiště a "zoufalé" výkřiky, ale trvalo to jen chvíli. Koukli jsme na sebe s kámošem, co se děje a vylezli z úkrytů. Nic se nehnulo a tak jsme se sapíky před sebou mazali k "padacímu mostu". Skoro jsme to stihli. Ale jenom skoro, protože střelci se stihli vrátit a zasolili nám...No a pak jsme zjistili, co se dělo. Naše hlavní síly v těch skalách musely překonávat ohromné závěje, kluci tvrdili, že tam bylo sněhu po prsa, a když se celí vyždímaní konečně z posledních sil vyhrabali na vršek pod hradiště, tak je teroristi dobíjeli jako krysy. Naši si ani nebouchli. Ještě dvakrát jsme tady nahoře hru otočili, do toho nějaká ta přestávka, a jelikož už se skoro šeřilo, tak byl odpískanej konec. Cestou dolů panovala skvělá nálada, všichni plni dojmů, já to všechno fotil a filmoval, a medil si, že jsem přežil, byť totálně vodvařenej...Jenže asi v půli štreky nějakou chytrou palici napadlo, že si dáme ještě poslední bitku za pochodu, ba dokonce za klusu. Nevím jak, ale nějak se mi ještě zadařilo imitovat běh a tu a tam dokonce v polomrákotách vypálit. Ta divočárna trvala skoro dvacet minut a pak se najednou les otevřel a já vidím naše auta. Pohled k nezaplacení. Celej zelenej jsem doklopýtal k fábce a domů dojel nejspíš na autopilota. Takže moje nejlepší i nejhorší akce, s odstupem času samozřejmě nejlepší!